27.2.2016, Prosečnice, 32 km

Jana: Když mi David zhruba před týdnem poslal zprávu, jestli bychom nechtěli vyrazit na dogtrekking se psem, vyvolalo to v nás spoustu vzpomínek. Například tu, jak jsme si malovali, aniž bychom ho (psa) ještě znali, jeho společnou závodní kariéru s Tomášem. Jak jsme se o tom bavili, já budu mít svého vysněného mazlíka, Tomáš parťáka – bombarďáka na závody. Když mu nebyl ještě ani rok, Tomáš koupil výbavu, tedy postroj, sedák a šňůru s amortizérem. Už tehdy jsme si začali všímat, že Toník vůbec není žhavý do závodění, že je to pohodář-turista-požitkář. Nu co, mezitím tedy začala alespoň běhat panička. Tonda má 4 roky a 3 měsíce.
Další vzpomínka. Poté, co jsem se rozhodla, že je čas vrátit se do formy, jsem s nadváhou skoro 30 kg a s příchodem Toníka do rodiny začala chodit. Denně kolem 10 km, někdy víc, někdy míň. V té době jsem objevila blog Gábiny a Davida http://couple-run.blog.cz/ a jejich běházky a proběžky nás velmi inspirovali. Tomáš se také pomalu začal vracet k tréninkům a shazování svých 14-5kg nadváhy, které nabral v období stresů s domem, špatným stravováním a tak trochu i ze solidarity ke své ženě.
Zpátky do současnosti. Většina kil je dole, teda až na těch „pár“ mých, které Tom takticky přehlíží (ale není všem dnům konec), Tonda je sebevědomý dospělý pes se sklonem k požitkářství – holky, jídlo a procházky. Jenom do tahu doopravdy není. A s Gábinou a Davidem se známe osobně.

Tomáš: K samotnému „závodu“. Trasa podle webu měří cca 32 km a zhruba 700 metrů převýšení. Vše jsme nechávali na poslední chvíli. Tonda ještě do té doby neběžel v kuse na vodítku víc jak pár km. Ono taky koho by to bavili běžet a táhnout za sebou psa, když správně to má být naopak. Dva dny před závodem se tedy rozhodujeme, že ano, ale bohužel zjišťujeme, že je plno. Jana tedy píše organizátorce jako zájemce náhradník a obratem dostává

Jana a Gábina s Gandalfem

odpověď, že můžeme dorazit. Protože je akce nazvaná jako procházka se psy a bodují se nejrůznější disciplíny, tak den předem pečeme mřížkový koláč a neseme na start. Za domácí je více bodů, než za kupovaný. A protože téma výletu je: plyšák jde s námi, tak do batohu bereme Tondovu kočku (plyšovou).
Do Prosečnice jsme dorazili něco po půl deváté ráno. Zaregistrovali jsme se, předali koláč, Jana ochutnala koláče jiných a vyslechli pár pokynů. Chvíli jsme se rozhlíželi a vyhlíželi Davida s Gábinou a pak jsme usoudili, že jsou už na trase. Během čekání na startu jsme také zjistili, že to s těmi „závodními“ psy a vůbec závody nebude tak horké. V podstatě se nejednalo ani o závody, ale o turistický výlet se psy. Tonda se přivítal se spoustou nových kamarádů a již jsme mohli vyběhnout. Pojmeme to jako trénink vytrvalosti. Vyběhli jsme po žluté značce a po cca 2 km se ohlížíme a vidíme dvě známé postavy se světlým a černým psem. David s Borou a Gábina s Gandalfem. Seznamujeme hlavně psy, kteří si trošku zavrčí, ale máme pocit, že to půjde. V průběhu cesty se chtěli porvat asi jenom třikrát a stejně nevypadali, že by to mysleli úplně vážně.
Cesta příjemně ubíhala, povídali jsme si, kopce jsme chodili, po rovině klusali. Tonda se choval docela rozumně a po určité době si všimnul, jaká je Bora

David s Borou

vlastně krásná. Od té doby s ním nebylo k vydržení. Neustále se jí dvořil, předváděl se, jaký je fešák a jediné chvíle kdy pěkně táhnul, byly, když jsme dali Davidovi několik desítek metrů náskok a to se potom do toho opřel a táhnul jako blázen, abychom ji doběhli. Tady jsem ocenil sedák i tažnou šňůru, takhle by se mi to líbilo. Pomoc psa je tady doopravdy znát.
Postupně jsme předbíhali další účastníky a ve chvíli, kdy míjíme holku s obrovským batohem, tak od ní dostáváme rukavici s tím, že jsme první a máme jí nést a případně předat dalším. Na první kontrolu přicházíme společně s organizátorkou, která ji teprve zařizuje. Dostáváme kvíz o Česku a Československu, který máme vyplnit a zároveň je kontrola plyšáků. V tu chvíli zjišťujeme, že ta holka v tom velkém batohu má plyšáků asi deset! Tomu konkurovat nemůžeme a ani nechceme. Loučíme se a plynule pokračujeme po trase. Cesta vede poměrně komplikovaně mezi Jílovým a Prosečnicí, ale protože mapa je podrobná, tak nebloudíme a cestu si užíváme. Jedinou další zaznamenáníhodnou skutečností bylo, že Tonda je z Bory

Tonda připraven ke startu za krásnou Borou

úplně hotový a není s ním k vydržení a to je prosím kastrovaná! Takže jedinou komplikací na zbývající trase do cíle je uklidňovat roztouženého psa. Asi nám chlapeček dospěl, povídala Jana.
Do cíle v obci Prosečnice dobíháme po cca 4,5 hodinách a jsme doopravdy první. V cíli nikdo není a hospoda vypadá zavřená. Po převlečení do suchého, se vnutíme do hospody na polívku a čaj. S úžasem zjišťuji, že nemají nealko pivo, přestože na dvoře stojí asi 30 aut. No jejich volba, takže za chvilku míříme směr domov.
Pokud to zhodnotím, tak to bylo moc fajn. Trasa pěkná a všichni (lidé i psi) jsme si to užili. Že z Tondy závodník nebude, to víme, nicméně to na vodítku zvládnul moc pěkně, a kdyby celou trasu před ním běžela pěkná fenka, tak by do toho i dal všechno.

P.S. Plyšovou kočku jsme někde ztratili.

Když si psi říkají, kdo je vetší chlap

Psovodi se svými psy.

Absolvovaná trasa.